Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak vše začalo

K Presám jsem se nedostali náhodou, ač koupě našeho prvního psa, Arga, náhoda byla.

Psy miluji již od dětství a vždy jsme doma nějakého měli. Nejprve německou dogu Clifa (1991), pak amerického kokra Gastyho a Satinku (1994). Pravidelně jsem si kupovala časopis pes a vždy obdivovala obrázek pres v inzerátech. Tajně jsem snila, že si jednou takového psa pořídím, ale v té době jejich cena byla hodně vysoká a navíc by mě to doma nedovolili. Tak jsem si alespoň z moloss klubu objednala přihlášku, se kterou mi přišla i brožurka o molosských plemenech. Tam jsem se o svém vytouženém plemeni dozvěděla více a byla pevně rozhodnuta, že jednou  takového psa budu mít...

Ten "Den" nastal 26.9.1999, kdy jsem se svým přítelem navštívila brněnskou výstavu na Velodromu. Před branou stálo auto, u něho leželi dvě presy a byli středem pozornosti. A co víc!! V autě dvě krásná štěňata a cedulka, že jsou na prodej. Hned jsem se na ně vrhla a majitele zahrnovala spoustou otázek o plemeni a byla jsem šťastná, že konečně mohu vidět tyto krásné psy naživo a navíc ty štěňátka, hurá...

Dalšího psa jsme s přítelem plánovali až na jaře (měli jsme kokra Satinku a jagd teriera Terika). Já chtěla jedině presu, přítel jedině dobrmana!! Naštěstí jen do doby, než uviděl u auta Angelu a Agbara. Šel z nich obrovský respekt, byli impozantní a nádherní. V tu chvíli bylo jasné co si pořídíme a o dobrmanovi už nepadlo ani slovo.

Ani mne netrvalo dlouho přemlouvání, že toho tmavě žíhaného bych strašně chtěla, že přece nebudeme čekat do jara, když ho můžeme mít už dnes. A taky že jo... Večer už jsme ho měli doma. Hrozně pršelo, byla už tma, zvonek se rozdrnčel a za dveřmi byli majitelé Arga i se psama. Předali mě čtyřměsíční štěnisko a tím začal náš život s Presičkou...

Argo byl úžasný pes. S obrovským srdcem, charakter, drsný a nebojácný, výborný hlídač a obranář, milující svou rodinu, a hlavně mě. Byl to Můj pes.

Obrazek

Když v šesti letech onemocněl, kontaktovali jsme majitelku chovatelské stanice Kotovla, paní Kohútovou, že si z příštího vrhu od ní koupíme štěně. Chtěli jsme ho k Argovi, aby s ním vyrůstalo, aby ho učil, vychovával a mohl mu předat kousek ze sebe. Bohužel se tak nestalo. Jeho nemoc byla natolik zákeřná, že se nedala vyléčit a po roce podlehl. Byli jsme z toho zdrceni. Mezitím nám přišel dopis od paní Kohútové, že ze zdravotních důvodů je nucena prodat presy a tím pádem nebude štěně od ní.  S tím jsme nepočítali. Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli, že k Argovi vezmeme pětiletou fenku Evitu a to zhruba koncem září.

Argův stav se však náhle velmi zhoršil a 1.9.2006 ráno zemřel. Nakonec jsem pro Evitu jeli hned 2.9.2006. O měsíc později jsem si přivezli i druhou fenku,  Evitinu dceru Glenu (Conanu). Byly na sebe zvyklé a i u nás mají výborný vztah.

Obrazek